Mořská panna

Mořské panny

Když se řekne mořská panna, snad každému se vybaví mýtická bytost, jejíž horní polovina těla je lidská a od pasu dolu ji tvoří rybí ocas. Často jsou ztvárňovaným uměleckým námětem a poprvé se objevují už za dob Starobabylonské říše. V různých povídačkách se vykládalo o tom, jak byla mořská panna spatřena námořníky tuhle a tamhle, nakonec se většinou ukázalo, že kombinace přílišného množství alkoholu a proplouvajícího kapustňáka může dát vzniknout velmi veselým historkám. A kdo by neznal smutný příběh Malé mořské víly od Hanse Christiana Andersena, která se díky neopětované lásce proměnila v mořskou pěnu. Volné animované filmové zpracování od Walta Disneyho s hlavní hrdinkou Ariel má ale v americkém duchu mnohem šťastnější konec a taky skvělé nové vedlejší postavy, raka Sebastiana a rybku Flundera, kteří malé mořské víle pomáhají v cestě za pravou láskou. Filmová pohádka byla natolik úspěšná, že vznikla i její seriálová verze, u jejího sledování jsem já osobně strávila hodiny. Ve filmech se jinak mořské panny objevily mnohokrát, někdy byly drženy a vystavovány jako hříčky přírody, ale často je to příběh lásky dvou různých světů, kdy se mořská panna zamiluje do suchozemce, možná proto jsou mořští panáci tak upozadění. Pamatuju si, jak si mě získal film Žbluňk, kdy hlavní hrdince stačilo ocas osušit a rázem se změnil na nohy, kdo by tohle nebral? Kuriózní situace ovšem nastávaly při nechtěném styku s vodou.

Člověk si tak nějak nejdřív vybaví ztvárnění mořských panen jako dobrých a krásných bytostí, ale jsou tu i ta zlá, bezcitná stvoření lačnící po smrti, například sirény jsou někdy zobrazovány jako ženy s rybím ocasem, lákající svým zpěvem nic netušící námořníky do záhuby, nebo strašidelné hlubokomořské panny, které jako lidské bytosti už vlastně ani nevypadají, ale zato mají obří zuby.

Každopádně, mne mořské panny fascinují už od dětství, vždycky jsem se chtěla prohánět oceánem, kamarádit se s rybama a na útesu pozorovat západy slunce. Je možné, že přesně tohle mě dovedlo k mé lásce k potápění a studiu ryb. No já myslím, že jsem se dostala poměrné blízko ke splnění svého dětského snu.

Pro Dudlu napsala: Veronika Bartáková