Dětské telefony

Mobily a telefony pro děti (hračky)

Telefon se děti naučí ovládat většinou velmi snadno a rychle. U nás to začalo tím, že jsme mu pořídili jeden dětský. To jsme ani netušili, kolik všemožných funkcí a možností takový telefon dnes nabízí. Dokonce jsme zjistili, že je vlastně také dotykový. A tak jsme se nemohli divit, že syn, kterému nejsou ještě ani tři roky, začne zkoušet funkce i na našem telefonu.  A  dokonce to zvládl s přehledem. Zvládl klikat na zajímavé obrázky a tak jsem na telefonu měla potom spuštěno tolik aplikací najednou, že když mi pak zvonil, nemohla jsem vzít hovor a místo toho jsem byla nucena telefon vypnout. Ani to ale nešlo.

Musela jsem tedy vyndat baterii a naštěstí se mi po půl hodině telefon podařilo zprovoznit. Snažila jsem se mu vysvětlit, že on má svůj telefon a já svůj. Ale nevím proč, ale ten můj mu pořád připadal zajímavější. Zanedlouho jsem zjistila, že má i funkce, o kterých jsem doteď vůbec netušila. Ve třech letech se synovi podařilo mne vyfotit na toaletě v plavkách, fotku mi poslat na Google disk a dokonce ji zveřejnit na Facebooku.

No, než jsem to zjistila, stihla jsem si vyslechnout přednášku od kamarádky, co to mám za nápady, dávat si tam takové fotky, co to má být. Po vysvětlení v telefonu jsem honem běžela zjišťovat následky jeho počínání a vše stahovat zpět. No snad se to povedlo, ikdyž jeden nikdy neví... Pak byl chvíli klid, jelikož jsem si na telefon dávala dobrý pozor a pro jistotu si ho později zaheslovala. Gesto pro odemčení se totiž ukázalo jako nedostatečné, to ode mne velmi rychle okoukal. Ještě jsem se pak jednou musela rozčilovat kvůli obnovení hesla a jednou měnit SIM kartu na prodejně. To už ale byli přeci jen maličkosti ...

Na druhou stranu se časem naučil, pod dozorem, i docela hezky fotit.  Takže máme spoustu krásných fotek našeho mazlíčka, probíhající rekonstrukce, trávníku, suti, plevele, autíček a všeho možného.  Zjistila jsem ale, že větší průšvih nastává až u dětí, které už mluví.

Náš malý syn byl později na hlídání u dědy, který jezdí kamionem. Každý den jsou ve spojení se svým dispečerem, a protože chtěl malého zabavit, tak mu půjčil svůj telefon, že si bude jenom klikat a on si v klidu chvilku odpočine a udělá si kávičku. Jenomže v dobu, kdy mu půjčil telefon, volal dispečer a protože to malý měl zvednout, tak to asi obratně zvednul zeleným tlačítkem, jako to vždycky dělá i mamka.

Po pozdravu ho pozdravil a začal mu povídat a odpovídat jo i ne a asi i něco vyprávět a říkat něco jako Anglie jo, to by šlo. Děda to neřešil, myslel si, že se dívá na pohádku nebo si jen tak brblá.

K jeho smůle, jak jsme se dozvěděli později, dispečer byl po sobotním večírku a bolela ho hlava. Tak si asi ani neuvědomil, že mu odpovídá jiný hlas. Protože se ho chtěl jen opatrně optat, jestli mu odjede Anglii, na kterou ale děda při nakládkách nerad jezdí, protože se tam jezdí vlevo a musí tam jet trajektem.

Taky totiž občas po cestě "krmí rybičky".  A tak se mu stalo, že mu to náš malý syn odsouhlasil a v pondělí nakládal do Anglie.

Pro Dudlu sepsala maminka: Zuzana Slámová

Autor: BBB Ilustrace (zakoupeno pro Dudlu.cz)