Dětské legíny
Kojenecké legíny pro děti a miminka
Svěřím se vám s příběhem, jak mi jednou dětské legíny zachránily život, respektive mojí malé neteři a ne tak úplně život, ale hlavně ji legíny ušetřily trapasu, a tím pádem jí tak vlastně zachránily společenský život. Sice je ještě malá, ale co vy víte, o čem si batolata na pískovišti „povídají“ a jak se posuzují. Může to být dáno tím, co slyší od dospělých ve svém životě, kteří posuzují jejich „pracovní“ výkony. Třeba také ostatní spolupískovišťaře soudí, když ještě nosí plíny, když ještě nechodí, neumí mluvit nebo mluví málo a nesrozumitelně, nemohou být bez dudlíku, maminčina prsa či vlastních prstů v puse nebo nevypadají zrovna reprezentativně, jak se na dětské pískoviště sluší a patří.
Úplně slyším tu konverzaci a vidím pohledy dětských bossů, kteří soudí pískovišťovou etiketu: „Vidíš dneska Vojtu? Co to má na sobě? To mu snad vybírala matka, ne? A co jeho způsoby? Žádné nemá. Dnes už si dvakrát cucl z prsu. Tady má někdo obsesi na prsa, a ještě k tomu ji ukazuje na veřejnosti. A jako by to nestačilo: je celý špinavý od písku. To si neumí distingovaně hrát?“ Ne, tomuto jsem Janičku nemohla vystavit jak ze soucitu, tak taky proto, aby mě brala jako svou nejlepší kámošku a oporu. A teď už k samotnému příběhu.
Byl krásný jarní den, tak jsem se rozhodla, že by bylo skvělé vyrazit s patřičně načančanou Janičkou v šatičkách na pískoviště. Říkala jsem si, že ona si užije společenského života a hraní a já třeba okouzlím nějakého milého mladého strejdu, který se také náhodou bude vyskytovat na daném pískovišti. Všechno vypadalo dobře: Janička se chovala jako zlatíčko k pohledání. No a nějací mladí a fešní muži na pískovišti také byli. S jedním z nich jsem se dala do řeči, takže jsem na chvíli Janičku spustila z očí, což ve věku batolete, které se chce na vlastních neustále někam dostat, nebyla rozumná volba.
A jako by to nestačilo: bohužel jsem předem nezmapovala terén pískoviště, protože kdybych to udělala, nestalo by se následující: Janičku zaujalo cosi hnědého tekuté konzistence a dost konkrétního tvaru. Prostě a jednoduše se tam někde vzalo psí lejno. To, že ji zaujalo, je pochopitelné, jelikož takové věci z domova nezná a děti jsou tvory zvídavými, takže přicapkala blíže, ale její chůze zatím není úplně stabilní, takže samozřejmě zakopla a jak široká, tak dlouhá sebou plácla přímo do psího lejna. Díky bohu, že spadla tak šikovně, že se jí zašpinily jen šaty. Jen při té vzpomínce se mi dělá dosti nevolno!
V té chvíli jsem si dost oddychla, protože jsme se obě vyhnuly utrpení, které mohlo být mnohonásobně horší. Díky bohu, že Janča dopadla tak šikovně a že konzistence onoho psího výrobku nebyla poněkud tekutější konzistence. Janičky mi bylo strašně líto a rozhodně jsem ji tak nemohla nechat. Začala jsem se tedy přehrabovat v tašce, jestli náhodou nenajdu něco, do čeho bych mohla neteř převléct. Jakýmsi řízením osudu jsem v tašce našla neteřiny legínky! Že by moje prozřetelnost, nebo antiexrementoví bohové? Ne, to jen moje zapomnětlivost byla konečně k něčemu dobrá!
Když jsme s Janičkou šly totiž naposledy ven, její maminka (moje sestra) mi neustále vnucovala tenhle kus oděvu, kdyby se Janička náhodou ušpinila. Nemám zase takovou zkušenost s malými dětmi, tak jsem si říkala, že to určitě nebude potřeba, ale aby ségra nehysterčila, hodila jsem si legíny do tašky a zapomněla na ně. Nosila jsem je s sebou asi dva týdny, jelikož jsou tak malé, že jsem je ve své velké tašce neviděla (jo, jsem v tomto typická žena a mám v tašce plno věcí – člověk nikdy neví, kdy je bude potřebovat, že jo…): v podstatě jsou jako dospělácké ponožky.
Díky tomu jsme si obě téměř zachovaly důstojnost a asi jsem svou připraveností zároveň udělala i dojem na onoho muže z parkoviště, takže mě pozval na rande. Tomu říkám vítězství se smradlavohořkou příchutí. Každopádně od teď zásadně pro neteř volím legíny místo šatiček. Praní bude snazší, a když na nich náhodou zůstanou nějaké fleky, vůbec ničemu to nevadí (šatičky jsou jen pro společenské události) a taky dítěti nenaleze všude písek na rozdíl od volných šatiček.
Pro Dudlu napsala: Psima
Vyberte si na Dudlu těhotenské, kojenecké a dětské zboží: