Dětský piknikový koš

Piknikový koš

Jednou jsme se s manželem a naším synem rozhodli, že půjdeme někam do přírody na piknik, jak je to v amerických filmech. Snad skoro ve všech bych řekla. Takže jsem se, dohodli, že vezmeme deku, jídlo, pití a piknikový koš. Dala jsem do koše sušenky a také teplé jídlo, které jsem udělala. Nakonec jsem šla hledat deku, kterou jsem, ale vůbec nemohla najít. Samozřejmě jsem ji našla u syna. Měl z ní bunkr ve svém pokojíčku. Vše tedy bylo připraveno a vyrazili jsme na cestu. Poměrně těžkým úkolem se zdálo být hledání ideálního místa, protože někde bylo moc mravenců, nebo moc šišek, nebo poblíž byly koblížky, jak koňské, tak psí lejna. Nakonec jsme našli v přírodě flíček skoro bez mravenišť a šišek v nejbližším okolí, takže to netlačilo a nesmrdělo.

Hurá! Tak si nadšeně sedneme, už trochu unavení, ale pěkně hladoví a potěšení, že se tedy najíme. Otevřu piknikový koš a jídlo nikde. Ještě přemýšlím, jestli vůbec jsem ho do toho koše dávala, ale jsem si jistá, že jo. Náš synek si stihl s košíkem pohrát, zatímco jsem hledala deku. V košíku nechal, jeho oblíbené, sušenky a také těžší pití. Ale teplé jídlo vyndal a nandal tam své plastové, se kterým si běžně hrál v pokojíčku. Vše to bylo asi proto, že si chtěl vzít svůj piknikový koš. Ale my jsme věděli, že nakonec bychom ho táhli my (protože za nejbližším rohem by ho odložil s tím, že už ho nést nechce). A tak jsme tento jeho nápad pro tentokrát zavrhli ihned v začátku. A tak to si to asi vyřešil po svém. Takže jsme si vzali sušenky a mohli se osvěžit limonádou. Také jsme si chvíli jen tak užívali přírodu a zahráli si hru. A poté se vydali na cestu domů. Jenže aby to k naší smůle nebylo všechno ideální, tak jsme stihli po cestě domů zmoknout až na kost a to jídlo, co doma předtím náš malý šprýmař vyndal na zem, zhltnul náš malý psík (asi si pěkně pochutnal, protože se pořádně nemohl ani hnout). Prostě ideální piknik.

Pro Dudlu napsala: Zuzana Slámová