Hračka autobus

Dětský autobus

Řídit takový autobus není žádná hračka, pomyslím si při cestě domů. Vyžaduje to soustředěnost bez jakéhokoliv rozptylování se. Přiznám se, že to mi nikdy moc nešlo. Při cestě autobusem nejradši pozoruji vše, co se děje kolem. Každý den autobusem projede více než jeden milión cestujících. Je to jeden milión životních osudů různých povah, snů a přání, které chci znát.

Právě tady denně probíhá promyšlená množina náhodných setkání dívek, můžu i žen a já někdy přemýšlím, jestli je to jen náhoda, že jsme se tu takhle setkali. A nepotkali už jsme se někdy dřív? Přesto jak moc jsme si ve finále podobní, nasadíme své vážné výrazy a hrajeme si na cizince pozorujíc jeden druhého. Cestujeme z bodu A do bodu B a přemýšlíme, kde je asi bod G. Představuji si, na co ostatní myslí a co se za těmi tvářemi skrývá.

Odehrává se tu jedinečný příběh přítomného okamžiku, který se už nikdy nebude odehrávat úplně stejně.

Dítě z kočárku právě vyhodilo nakousaný kus rohlíku na zem. Žena na zadní sedačce hlasitě huláká do telefonu. Skejťák u dveří podupává do rytmu muziky řinoucí se z jeho sluchátek. Blondýnka na čtyřce se culí do telefonu a hipísačka vedle ní napínavě otáčí stránku za stránkou.

Denně tu potkáváme nejrůznější scénáře a charaktery… Co asi právě prožívají? Jaké je to být v jejich těle? Na světě ve více než třech miliónech autobusů jezdí sedm miliard různých emocí a energií a každou hodinu co hodinu se střídají.

Každý jsme tu někdy prožili radost, každý jsme tu někdy prožili smutek, rozčarování, naštvání. Každý s něčím bojujeme a v botách druhého jsme nikdy nešli. Bylo by hezké se na sebe alespoň usmát, protože nikdy nevíme, kdo takové jednoduché gesto právě potřebuje.

Občas mi přijde, že život je jako cesta autobusem.

Začínáš svou cestu s vidinou jasného cíle. Cestou si někoho oblíbíš a někdo se ti zalíbí a najednou tví lidé začnou vystupovat. Možná během cesty změníš směr a možná i cíl. A zatímco se osoby střídají, přistupují a odcházejí, přemýšlíš, že už už bys někoho oslovil. Poprosil ho, ať tu s tebou zůstane. Ale nemůžeš... Musíš vystoupit.

Měli bychom si užít jakoukoliv cestu života. Nikdy nevíme, kdy budeme muset vystoupit i my.

Příběhy z čarovné říše pro Dudlu píše: @SuprtrampBanny

Autor: BBB Ilustrace (zakoupeno pro Dudlu.cz)