Karnevalové čepice
Ptáte se jak, motivovat své děti k tomu aby v chladných měsících nosili čepici a chránili tak své zdraví? Řešení je jednoduché a báječné, čepice s .... vousy. Tyto vousy navíc...
Rozkošná čepička pro Vaše nejmenší. Santa Clousova háčkovaná čepice z jemné vlny, která má navíc i vousy. (Ale nebojte nedorůstají, nemusíte je holit.)
Dolaď si svůj letecký kostým s touto senzační sadou! Nasaď si čepici a brýle a budeš vypadat jako opravdový pilot! Čepice je určena pro dospělé a součástí jsou stylové sluneční...
Jako dítě jsem měla za všeho nejradši karneval. Nedokážu říct, co mě na tom bavilo nejvíc. Celý karnevalový den byl zkrátka kouzelný. Na začátku jsme šli všichni v maskách karnevalovým průvodem, následovala dětská diskotéka, spousta zábavných her, vystoupení mažoretek, tombola a dětské ,,šampáňo“. Byl to vždy dlouhý krásný den.
Jeden rok nám maminka ušila kostým. Já byla Křemílek a sestra Vochomůrka. Další rok jsem byla motýl Emanuel a sestra Maková panenka. Naše krásné kostýmy vždy sklidily úspěch. Zatímco všechny holky za školky chodily převlečené za princezny, já chtěla být vždy čarodějkou a mít vlastní létací koště a kouzelnou hůlku. Několik roků po sobě se mi to taky splnilo.
V průvodu masek jsme na sebe s ostatními dětmi pokukovali a zkoumali, kdo je kdo. Některé děti byly zamaskované k nepoznání, divím se, že je vlastní rodiče poznali. V průvodu se chodilo vždy po dvojicích. Držely jsme se se sestrou za ruce a ostýchavě se usmívaly. Když začala dětská diskotéka, stud opadl a všechny masky tančily na parketu na písničky od Maxim Turbulenc a na Dádu Patrasovou. Nejradši jsem měla písničku Chytila jsem na pasece žížalu. Vzduchem létaly konfety a ze všech koutů se ozýval dětský smích. S ostatními dětmi jsme neměli čas na to jít se napít nebo občerstvit. Byli jsme všichni tak zaneprázdnění honěním se po parketu a hraním her, že nás museli rodiče odchytávat a nutit nás, abychom si chvilku odpočinuli.
Když začala tombola všechny čarodějky, princezny, vojáci a další masky se ztišili a shromáždili se u stolů. Rodiče vytáhli ze svých peněženek losy a všichni v napětí očekávali, zda něco vyhrají. V tombole byli panenky, autíčka,bublifuky, bonbóny, plyšáci a spousta dalších věcí. Nejšťastnější jsem byla, když vylosovali naše číslo a já běžela přes celý parket na pódium pro cenu, ať to bylo cokoliv. Po tombole jsme byli většinou všichni tak unavení, že jsme začali s ostatními dětmi usínat v náručí našich rodičů. Mě vždycky rodiče odnesli spící do auta a cestou se mi zdálo o tom nejkrásnějším karnevalu.
Pro Dudlu napsala: Karolína Jelínková