Lepící páska
Izolepy
Tato událost se nám stala před pěti lety, když jsme šli popřát dědovi k narozeninám. Sešli jsme se ve velkém počtu-já, manželka, synové, děda, babička, můj strejda a jeho přítelkyně. Všichni jsme se bavili, povídali si, vyprávěli zážitky z dovolené. A protože děti se už trošku nudili a naše zábava se jim asi už úplně nepozdávala a sami chvíli nevěděli, co dělat, nejprve snědli všechno, co našli a my se pak divili, že na nás nezbylo. Ale po chvíli si začali spolu povídat taky a pak si šli hrát na zem s hračkami. V tu chvíli jsme byli rádi, že si hezky hrají a vystačí si sami. Ale potom nastal problém.
My jsme u stolu byli celkem hlasití, ale oni nás za chvíli dokázali překřičet. A tak jsme je museli začít okřikovat. Ztišili se, ale na jak dlouho? Za chvíli se zase začal přidávat hluk, navíc si asi v kolektivu dodávali vzájemně kuráž. Tak již padli výhružky, že půjdeme domů. Zase nastal klid a všichni se mohli chvíli v klidu bavit. Ale zase handrkující se děti, začali za chvíli být hlučnější a hlučnější. Naše nápady na to, jak je utišit už docházeli. Děda, ale dostal nápad, že jestli se neztlumí, tak dojde pro lepicí pásku. Zase nastal klid. Do půl hodiny, ale přišlo všechno nanovo. Děda se sebral a odešel od stolu, osazenstvo na zemi si toho ani nevšimlo, vrátil se s lepící páskou. Tu všem ukázal a položil na stůl. Nastal zase normální hovor, i na zemi, a tak se všichni slyšeli. Za další chvíli to ale přišlo zase, začala se příliš ozývat planeta zem. A na to děda se rozpřáhl ruce a začal odlepovat lepící pásku od sebe a jeden ze synů, který právě mluvil začal pomalu ztišovat hlas, když to viděl. Až mluvil tak, že skoro šeptal. Celý zbytek večera, když nastal s dětmi problém, platila stejná metoda.
A poté do budoucna stačilo říct, že se jde pro lepící pásku. No, děda si umí poradit vždy a se vším. A taková lepicí páska se navíc hodí prostě vždy a asi opravdu na všechno.
Pro Dudlu napsal: Tomáš Sláma
Autor: BBB Ilustrace (zakoupeno pro Dudlu.cz)