Pěna do koupele

Pěna do koupele

Jako dítě jsem koupání nesnášela. Mnohé ratolesti vodu milují, já patřila do té druhé méně početnější skupiny. Dostat mě do vany byl skoro nadlidský úkol. Ve vodě mně byla zima, smaltový povrch nepříjemně klouzal, šampon štípal v očích. Na tomto zážitku jsem zkrátka neshledávala takřka nic příjemného. Má maminka si se mnou v tomto směru jistě užila spoustu starostí, lehké to rozhodně neměla. Naštěstí existovala jedna věc, která na mě platila. Pěna. Když jsem opět natahovala, že do vody zkrátka nechci a koupat se nepotřebuji, maminka mně slíbila, že do koupele přidá trochu pěny. To obvykle zabralo, protože pěnu jsem milovala, bavila mě dokonce víc než dětské hračky do vody. Zkoumala jsem ty drobné a něžné bublinky, rochnila se v nich a úplně zapomněla na to, že jsem se vlastně koupat vůbec nechtěla.

Když se mně narodil syn, úplně jsem pochopila, co vše si se mnou kdysi máma zkusila. Můj syn byl totiž přes kopírák to samé jako já. Vodu nesnášel. Zatímco ostatní miminka si první koupání v porodnici užívala nebo tento zážitek dokonce prospala, můj syn ho prořval. A nejinak tomu bylo i doma. Není divu, že večerní koupání byl pro mě stres. Až pak jsem si vzpomněla na pěnu do koupele a při nejbližší příležitosti koupila její dětskou variantu, která je šetrná k pokožce a není nepříjemná v očích. A stal se zázrak. Jakmile jsem synka ponořila do vaničky s vodou a bohatou pěnou, místo obvyklého pláče se mu rozzářily očička. Od té doby se jeho vztah k vodě změnil a oba dva si večerní koupel užíváme. Teď už budou synovi čtyři roky a miluji, když nadšeně výská, že chce ještě víc a víc pěny.    

Také já dodnes pěnu do koupele používám. Je pro mě synonymem osvěžující relaxace a rovněž příjemným pohlazením na těle i duši. Miluji nejen konzistenci pěny, ale dopustit nedám ani na vůně, které dělají z koupele nezapomenutelný zážitek.

Pro Dudlu sepsala: Jitka Kučová