Vše pro stolní tenis (obchod)

Ping Pong

Doba pinčesová! Patřím ke generaci těsně před Sametovou revolucí narozených jedinců, takže asi správně hádáte, že moje „devadesátkové“ dětství bylo velice pestré. Jak se uvolňovaly poměry ve společnosti, přicházely na trh různé novinky trávení volného času tak rychle, jako se střídala roční období.

Nejprve mě na základní škole postihla éra sbírání hojekových kartiček. Pak přišly pogy. Jelikož jsme ale pořád byli z těch, které rodiče ještě podporovali v pohybu, hledali jsme něco, u čeho se nemusí moc chodit ven a přitom vás nikdo nesprdne, že se válíte u nově vzniklých televizních her z vietnamské tržnice. Našli jsme to hned po uvedení Foresta Gumpa do kin. Ping Pong neboli „pinčes“ chtěl hrát každý.

Abychom nestáli jako trubky v řadě, až se všichni vystřídají, začaly se hrát takzvané obíhačky. Ty spočívaly ve hře většího počtu hráčů, kteří měli to štěstí, že jim rodiče dali sto až dvěstěpadesát korun na zakoupení pálky. Ti, co byli hodnější nebo z movitějších rodin, měli pálky pěkně tlusté, zatímco my, zlobivci s malým kapesným stáli vybaveni tenkými plácačkami, co se jim neustále musely odchlíplé gumy přilepovat vteřiňákem zpátky k rukojeti. Pak začala hra a každý, kdo doběhl k síťce, švihl míček přest stůl tak, aby vyřadil protistojícího, až zůstali u stolu jen dva poslední borci bojující ve finále.

Tato kratochvíle se odehrávala především na školních chodbách, a to skoro každou přestávku. Hlavně o těch malých jsme museli být rychlí jako myšky, abychom si stihli dát alespoň pár koleček. Když jste stáli podél pingpongové stolu a čekali na svůj úder, stihlo se přitom probrat kde co. Od prvního zapalování se lýtek až po kdesi získané zadání písemky z matematiky. Vznikalo u toho i dost emotivních hádek, takže uklízečky nestačily po přestávkách zametat rozšlapané míčky, což pro jejich lehkost nebylo úplně jednoduché.

Já sama jsem se u jedné takovéto obíhačky zamilovala. Bylo to ještě na nižším gymplu. On byl kluk skoro z maturantů, já bažant z tercie. Snažila jsem se s ním dostat vždycky do finále, ale neměla jsem k tomu hráčský talent. Míček nás dva nikdy dohromady nesvedl. Nicméně jsem se díky tomu neustálému obíhání stolu vytrénovala tak, že jsem pak byla nominována mezi reprezentanty běžecké soutěže a mohla s mým idolem alespoň společně chvátat lesem. Na rande mě sice nevzal, ale alespoň u mě vzbudil lásku ke sportu. Ping pong už sice nehraju, zato moji příbuzní kvůli vášni k pinkání dokonce zasypali vestavěný bazén, aby na jeho místě vybudovali pevné místo pro stůl se síťkou. To já už si dnes pořídám akorát tuto symbolicko pálku, abych si připoměla, že než moje láska začala procházet žaludkem, proháněla se okolo „pinčesového“ stolu.

Pro Dudlu sepsala maminka: Petra Růžičková (SvětPodlePetry.com)

Víte, že nákupem Ping Pongu na Dudlu.cz podporujete Nadační fond Radost dětem, kam každoročně darujeme 20 % z celkového zisku? Padne-li vám do oka nějaká hračka nebo dětské zboží, můžete jedním nákupem udělat hned dvojitou radost. A pokud jste si u nás vábavu na Ping Pong nevybrali, tak se nic neděje a budeme moc rádi, když nám nemocné děti pomůžete podpořit přímo přes transparentní účet nadačního fondu, který podporuje i hokejista Tomáš Plekanec a tenistka Lucie Šafářová. Každá korunka se počítá a i malý krok pro vás, může být velkým krokem pro někoho jiného.

Už máte vybráno a chcete ušetřit? Využijte dopravu zdarma od 2 000 Kč, získejte dárek k nákupu od 1 000 Kč a nebo si přečtěte pár našich dalších tipů jak ušetřit peníze.