Povlečení

Ložní povlečení

Jako malý jsem musel chodit pomáhat uklízet na penzion. V sobotu v šest ráno jsem stál nastoupený před domem, mrzlo až praštilo, oči se mi klížily, ale nedalo se nic dělat. Chtě nechtě jsem musel jít. Připravit snídani, sklidit snídani, popohnat hosty, aby se dalo začít uklízet a hurá na to. Dům měl čtyři patra, všelijaká zákoutí, dohromady snad pětadvacet pokojů, v některých pokojích bylo i osm postelí. A ze všech těchhle postelí bylo nutné svléknout povlečení, odnést ho do prádelny, dát ho vyprat, roznést čisté povlečení a povléknout. Od té doby jsem nejrychlejším povlékačem peřin a polštářů ve střední Evropě. Jeden roh, druhý roh, otočit, vyklepat, zapnout, ustlat, hotovo, další, šup, šup, šup, jako na vojně. Nebyl to špatný přivýdělek, dodnes mám v sobě tu atmosféru zimních hor za oknem, vůni kávy prostupující domem a maminku, která se na nás vždy usmála, že tak dobře pracujeme.

Od té doby uplynulo už mnoho let. Dnes mám vlastní domácnost a převlékám maximálně svoje peřiny. Miluji vůni čerstvě převlečeného ložního prádla, ten pocit, když se do něj večer zavrtám a je mi blaze, jsem ve svém pelíšku, nemusím nic, jen odpočívat a oddávat se slastným vlnám spánku. A co teprve ten pocit, když se ráno probudím a nemusím vstávat? Jen se převalím s pocitem rozkoše a nechám se unášet oceánem snů. A to i několikrát za sebou.

Přesně takové pocity budete zažívat každý den s povlečením z kvalitních materiálů. Člověk stráví v posteli přibližně třetinu svého života, a proto by na jejím vybavení neměl šetřit. Já jsem asi jako většina lidí začínal s tím, co jsem dostal, když jsem šel do světa. Staré letité zacuckované seprané povlečení. Sám jsem musel experimentovat a zkoušet, než jsem se přes obyčejné krepové vhodné spíše do zimních měsíců propracoval k bavlněnému saténu. Jeho hebkost, sametová něžnost a pocit ochlazení v horkých letních měsících se nevyrovnají ničemu.

Pro Dudlu napsal: Jan Jarý