Přímotopy

Přímotop

Nemám ráda zimu. Už roky úporně prohlašuji, že přes nejchladnější část roku bych nejraději podobně jako čápi a jiné rozumné ptactvo dočasně emigrovala do jižních teplejších končin. A i když se usilovně snažím také na zimě najít její skryté kouzlo, je pro mě popravdě nejspíše ukryté příliš důkladně. Se zimními sporty jsem si totiž nikdy nerozuměla a do hor v zimě nejezdím (je tam přece moc zima!). Ze sněhových vloček se dokážu upřímně radovat pouze o vánočních svátcích, kterým propůjčují zvláštní tajemnou atmosféru. Ale ihned poté už nedočkavě vyhlížím jaro, první hřejivé sluneční paprsky a s nimi také dobu, kdy bude možné zimní outfit konečně na dlouhé měsíce znovu odložit do někam dozadu do šatní skříně.

Potíž je ovšem v tom, že je mně zima vlastně pokaždé, jestliže teplota klesá pod 22 °C. Nohy i nos mám okamžitě studené jako led, ruce jsou prokřehlé a všichni okolo mě jenom nechápavě kroutí hlavou. Na ideální teplotě skýtající maximální komfort se zkrátka prakticky s nikým zkrátka neshodnu. A s tím souvisí i problém, který vyvstává tehdy, pokud musím s někým horkokrevným sdílet stejné prostory. Takových situací už jsem zažila za život požehnaně a opravdu dost se tím natrápila, dokud jsem nepřišla na ideální řešení. Nakonec se podařilo najít takové, které je sice obyčejné a velice jednoduché, pro mě však naprosto geniální. Pořídila jsem si totiž šikovný malý a přenosný přímotop! Zdánlivá maličkost, ale kolika zbytečným konfliktům ohledně teploty už dokázal zabránit, to bych asi ani nespočítala.

Od té doby mě přímotop provází životem a já za něj nepřestávám děkovat. Svůj úplně první přímotop jsem si pořídila už na vysokoškolskou kolej. Sofistikovaný modernější typ jsem později takřka každý den využívala na svém pracovišti. A můj poslední nejnovější model přímotopu, který vydává úžasné hřejivé teplo, mám dnes dokonce i doma.

Pro Dudlu napsala: Jitka Kučová