Rozdvojka na sluchátka
Redukce na sluchátka
Už od mala mám takový zvyk, že se se všemi o všechno dělím. Odstartovali to moji rodiče, se kterými jsem se musela povinně dělit o sladkosti. Pokračovalo to u mých kamarádů, kterým jsem hračky půjčovala ráda, protože k nám pak aspoň častěji chodili na návštěvy. A nakonec jsem se dělila i o domácí úkoly se svými spolužáky! Víte, mně se na tom vždycky líbila jedna věc – sdíleli jsme spolu zážitky a mohli jsme se společně zasmát. Ať už tomu, že uvnitř čokoládového vajíčka je vtipná postavička nebo že panence chybí botička či že škrábu jako kocour. Zkrátka jsme měli hned něco společného.
Tato vlastnost mně zůstala a já se chci pořád se všemi o všechno dělit. V některých případech mi ale nestačilo se o dané věci jen pobavit. Jak bych měla své nejlepší kamarádce popsat ten skvělý podcast o vztazích, který jsem nedávno slyšela? Jak bych měla svému příteli vylíčit tu zamilovanou písničku, při které si na něj vždycky vzpomenu? Chtěla jsem to s nimi sdílet do každičkého detailu, ale když jsem jim půjčila svoje sluchátka, bylo mi líto, že ty emoce nemůžeme sdílet společně.
Jednoho dne mě moje nejlepší kamarádka překvapila a k narozeninám jsem od ní dostala rozdvojku na sluchátka se vzkazem, že teď už konečně můžeme všechno prožívat spolu. Byla to rozdvojka ve tvaru mého oblíbeného zvířete (ano, papouška) a já z ní byla naprosto nadšená. Naše cesty vlakem ze školy nabyly úplně jiného rozměru – společně jsme se smály, poslouchaly alba našich oblíbených kapel a dívaly se na filmy. Nejlepší na tom bylo, že cestou z vlaku jsme si o tom mohly dál povídat a plánovat, kdy zajdeme na nějaký koncert.
Nakonec jsem rozdvojku na sluchátka využila i v práci, když jsme měli online porady a já mohla s kolegyní sedět u jednoho stolu. Ani jsme nerušily klienty, kteří nás na pobočce navštěvovali osobně. Myslím, že je skvělé, že mám díky takové malé (ale užitečné) věcičce možnost nadále se všemi všechno sdílet. Snad si to myslí i ostatní...
Pro Dudlu napsala překladatelka: Lucie Ušiaková