Samolepky na zeď
Nálepky na zeď
Čtyři bílé stěny, poschoďová postel, zvířatkové povlečení na ní, psací stůl, židle a všude dětské hračky. Přesně takhle si vzpomínám na svůj dětský pokoj, který jsem sdílela se svým starším bráchou. Jedna vzpomínka je ovšem nejsilnější, vzpomínka na samolepky, které nám naše maminka nalepila a které se táhly přes všechny čtyři stěny v našem dětském pokojíčku. Samolepky tvořily dohromady malé městečko a tak byli všude kolem nás domy, chodníky, stromy, lidé i zvířátka.
Každý z našich kamarádů, který k nám kdy zavítal, nám tyto samolepky záviděl a my jsme je jako děti milovaly. A protože přímo vybízely ke kreativitě, dokázaly jsme si díky nim vyhrát celé hodiny. Naše neoblíbenější hra vůbec, byla hra na osud. To jsme si každý vzaly panenky, malá autíčka či plastová zvířátka a rozdělily jsme se v pokoji co nejdál od sebe. Tyto věci si pak na stěně v kulisách samolepek žily svým vlastním životem, panenky se procházely po městě, zvířátka běhala na trávě a autíčka jezdila po silnici. A my (jako nějaká Boží ruka ), podle toho ke komu jsme se zrovna přibližovaly, jsme rozhodovaly o tom, co ten den zažijí a jak se bude dál jejich budoucnost odvíjet.
Jakmile jsem se dozvěděla, že jsem těhotná a časem tak bylo mou milou povinností začít vytvářet dětský pokoj, věděla jsem s naprostou jistotou, že samolepky budou jednou z věcí, které svému dítku do pokoje určitě pořídím. Pro naši dceru jsem tehdy vybrala samolepky vytvářející v pokoji dojem zoologické zahrady se spoustou zvířátek a těžko říct, jestli je její dnešní láska ke zvířátkům tak silná třeba i díky tomu, že jsem to v ní takhle „nakopla“ či se jedná o pouhou náhodu. V každém případě byly samolepky pro dceru také zdrojem inspirace a krásně si pomocí nich rozšiřovala svou kreativitu při hraní her. A je možné, že pro ni jednou také budou její neintenzivnější a hřejivou vzpomínkou na dětství a její dětský pokoj.
Pro Dudlu sepsala Veronika Kunčíková
Autor: BBB Ilustrace (zakoupeno pro Dudlu.cz)