Sněhové řetězy

Sněhové řetězy

Ačkoliv i zima má své zvláštní kouzlo, já ji popravdě příliš nemusím. Vím, že příroda si musí odpočinout a nabrat novou sílu, ale já už od přelomu roku nedočkavě vyhlížím jaro. A pokud něco opravdu nemám ráda, tak pak je to ježdění právě během nejchladnější části roku. Bohužel ale bydlím na venkově a bez auta se tu zkrátka člověk neobejde. Dostat se k lékaři, na nákup nebo na výlet, to vše vyžaduje nutnost usednout za volant. A každý řidič dobře ví, že jízda v zimě skýtá mnohá nepříjemná úskalí. Prakticky pořád je tma, kterou jen občas prosvítí zvědavé oči srnky nebo zajíce, kteří vykukují z příkopu na vozovku. Někdy mně dokonce přijde, že se ještě pořádně nerozednilo a sluníčko už začíná zase zapadat. A když zrovna není tma, tak je pro změnu mlha hustá jako mléko, sněží nebo se z nebe snáší namrzající déšť. Řídit za takového počasí vyžaduje pořádnou dávku odvahy.

Jednou jsem takto mířila do práce a náledí bylo takové, že jsem měla problémy se vůbec doklouzat k autu, ačkoliv stálo přímo před domem. Další hodinu jsem urputně odstraňovala několik centimetrů mocnou vrstvu ledu, která pečlivě obalila celou karoserii a všechna skla. Poté jsem se rozjela, ale po pár metrech zjistila, že to nebyl dobrý nápad. Auto jelo svou vlastní cestou, a ačkoliv jsem měla tachometr prakticky na nule, málem jsem skončila v příkopu. Rozumně jsem proto auto odstavila a raději se vypravila na autobus. Ještě jeden jel, tedy měl jet. Nakonec opravdu přijel, ale se skoro hodinovým zpožděním. To už jsem byla opravdu řádně promrzlá. Usedla jsem k několika málo dalším statečným pasažérům a krokem jsme se rozjeli vstříc ledovému dobrodružství. Leč i zkušený řidič autobusu po asi kilometru jízdu naznal, že takto opravdu ne a že se prý nehodlá zabít. Nezbývalo než čekat na posypový vůz. Ten opravdu po další zhruba hodině a půl vyjel. A my se rozjeli z praktických důvodů přímo za ním. U lesa jsme ale museli opět zastavit, vlivem silné námrazy tam totiž popadaly stromy a silnice byla zcela neprůjezdná. Čekalo se tedy na hasiče. Ti se do lesa nemohli dostat, protože skončili v příkopu. Po další hodině dostal pan řidič z dispečinku pokyn, že se na to má vykašlat a má to otočit zpátky. Tentokrát jsem tedy do práce nedojela. Ale vzala jsem si z toho jedno poučení, pořídila jsem si totiž sněhové řetězy. Ty vozím pravidelně před chladnější část roku v kufru a jsem mnohem klidnější. Člověk totiž nikdy neví, co se zase může přihodit. Obzvláště v zimě.

Pro Dudlu napsala: Jitka Kučová

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení