Světla

Světlo

Každý známe ten pocit, když se procházíme pouličními cestami, třeba večer. Takovým nádherným příkladem jsou Vánoce. Kdo mě zná, musí vědět, že zimu a celkově vše s ní spojené (mrznoucí nohy, sníh a kosa).

Je zde ale výjimka (pouze jedna jediná), kterou na zimním období zbožňuji. A to jsou Vánoce. O Vánocích je prostě vše tak nějak kouzelné. A proč jsem zmínila večer? Protože na večer je tmavo, šero. Procházíte se všude možně a všude vidíte nádherně svítící a blikající výzdoby a světýlka, která září na všechny strany. Oči to úplně očaruje a neskutečně fascinuje. Vidíte před sebou takovou nádheru, kterou nedokážu popsat.

A přesně proto úplně nejvíc miluji Vánoce. Ne kvůli dárkům, ale kvůli jejich atmosféře a světýlkům. Prostě je to zjednodušeně řečeno kouzelné. Kromě světýlek o Vánocích můžete zpívat vánoční koledy a to nejen doma. V některých městech (jako i v tom našem) je dokonce tradice, že pouštějí přesně dvacátého čtvrtého prosince vánoční koledy, aby si lidé mohli zazpívat a připomenout si vánoční časy. Ta atmosféra, kterou vytváří Vánoce, je nepopsatelná.

O Vánocích by nikdo neměl být sám. Proto se jako tradice dává na štědrovečerní stůl vždy o jeden talíř navíc. Jako takový symbol, že kdyby někdo zaklepal na dveře a chtěl si přisednout ke stolu, rodina ho uvítá s otevřenou náručí. Alespoň by to tak mělo být...
Nicméně ne každý tuto tradici dodržuje. Další tradice jsou taky známé, jako například házení střevícem, zlaté prasátko (v den Vánoc nesmíte jíst maso, abyste jej mohli vidět). A ta největší tradice (nebo ono to vlastně asi už nikdo za tradici nepovažuje, protože je to v České republice skoro samozřejmost), je to, že na štědrovečerním stole jsou přichystané většinou řízky s bramborovým salátem, nebo kapr. Mňam! No nejsou ty Vánoce prostě kouzelné?

Pro Dudlu napsala: Simona Holá