Vláčky

Dětské vláčky, lokomotivy a mašinky

Vláčky známe od našich malých dětí a myslím, že pro většinu z nás to bývala také jedna z nejoblíbenějších hraček. Kolikrát si chlapeček přeje k Vánocům svůj vláček s kolejemi a má obrovskou radost, když je tam opravdu objeví.

Nejhorší jsou situace, když se malému vláčkomilovi snažíte udělat největší radost a také zážitek tím, že ho vezmete na výlet mašinkou. Protože přeci jenom, vagón je uzavřená kabina, odkud není úniku od jakýchkoliv otázek, či nahodilých a nečekaných témat a situací. O tom jsem se bohužel přesvědčil na vlastní kůži. Když můj milovaný syn, jedoucí takhle z výletu vlakem domů dostal nápad na téma o kterém se nemluví...

Seděli jsme v plném vlaku, jedoucím ve směru na Pardubice. Povídali jsme si se synem, co vše vidíme venku, jak rychle a kde všude jezdí vlaky. Kolik má ta která mašinka vagónků, co asi všechno veze, proč nesmíme ve vlaku vystrkovat hlavu ani ruce z okna... Občas se kolem nás mihl rychle protijedoucí vlak, který nám byl dobrým příkladem. Cesta nám hezky ubíhala, a protože jsme se již blížili do cílové stanice, tak manželka povídá, že si ještě raději odskočí na záchod.

Bohužel synovi tím nadhodila ono téma, u kterého zrovna začal promýšlet nahlas. A najednou říká: „Maminka šla na záchod a tam má kačenu" (tak jsme pojmenovali ženské pohlaví). Začal jsem rudnout, protože spolucestující pochopili, na co náraží. Na to ale můj syn pokračuje: „Ale my dva tatínku my máme Frantíka“. No to jsem začal vnímat, že mé okolí čeká i na mojí reakci a mnoho lidí si zakrývá ústa, aby nebyl vidět jejich smích.

Ale můj syn toto nevnímaje povídá: „Ale babi Helča ta má taky kačenu. Takže by mohla jít čůrat na záchod, jako maminka. Ale my tatínku, my můžeme i z okénka."  Na to už jsem to nevydržel ani já a smíchy jsem se mohl potrhat jako celý vagon, který právě pobavil, i když já jediný jsem u toho byl navíc rudý jako ředkvička.

Pro Dudlu sepsal tatínek: Tomáš Sláma

Autor: BBB Ilustrace (zakoupeno pro Dudlu.cz)