Zubní kartáčky
Kartáček na zuby
Historie zubního kartáčku sahá až do roku 3500 let př. n. l. v Babylonu. Tehdy lidé používali takzvané žvýkací klacíky. Tyto klacíky pocházely nejlépe z větví aromatických stromů. Jejich „výroba“ byla taková, že se konec klacíku musel před prvním použitím rozžvýkat do roztřepení a změknutí. Tímto stylem se čistily zuby dlouho. V 15. století vynalezli Číňané první kartáček se štětinami. Měl podobu bambusové tyčky, do které byly vsazeny štětiny z kance. Díky zámořským cestám se tento typ kartáčku rozšířil i do Evropy. Zde však příliš zájmu nevzbudil. Používala ho pouze šlechta, a to v různých obměnách např. s koňskými žněmi nebo jezevčí srstí.
Větší popularitu získaly kartáčky až po roce 1780. Za jejich vznikem stál tehdy britský vězeň William Addis. K výrobě ho inspirovaly vězeňské kartáče na podlahu. Jeho kartáček na zuby byl vyroben z provrtané kosti a vsazenými štětinami. Po svém propuštění na výrobě kartáčků zbohatl a pod názvem Wisdom Toothbrushes se ročně vyrobí 70 milionů kartáčků za rok. První elektrický kartáček byl patentován v roce 1937 pod názvem Motodent. Kartáčky s prvními syntetickými vlákny (z nylonu) se začaly vyrábět v roce 1938. Od té doby urazil vývoj v této oblasti velkou cestu. V současné době představuje největší vychytávku sonický kartáček. Elektrický sonický kartáček čistí chrup vertikálním vibračním pohybem vláken. A naopak nemálo lidí se opět kloní k používání přírodních kartáčků typu větvičky označené např. jako siwak z rostliny Salvadory perské.
Manuální zubní kartáčky se dnes vyrábějí v široké paletě nejrůznějších typů. Klasiku představují plastové kartáčky, na oblibě získávají čím dál více biologicky rozložitelné a recyklovatelné kartáčky (např. z bambusu). Hlava kartáčku by měla být menší a zakulacená a štětiny husté a rovně zastřižené. Mezi speciální kartáčky patří například kartáček s ultra jemnými a hustými vlákny, kartáček na rovnátka, kartáček pro miminka (prsťáček), mezizubní kartáček nebo jednosvazkové kartáček.
Pro Dudlu napsala: Martina