Zvukové hračky
Hračky se zvuky
„Tůůůů, tůůůů!!!“ V sedm ráno. V deset večer. Klidně non-stop dvě hodinky. Děti prostě milují zvukové hračky. Jejich rodiče také milují zvukové hračky, ale nesmí jim přes práh. A v tom je zakopaný pes. Taková zvuková hračka je totiž nejlepší dárek! Pokud ho nedostane zrovna vaše dítě. A pokud ano, může se taková kupříkladu elektrická dětská kytara stát bezmála „černým Petrem“ na mnoho let.
Jako se to stalo u nás. Mému klukovi se kdysi, když jsme se ještě ani trochu neznali, narodila malá sestřička. Ta sestřička byla z druhého tatínkova manželství a o dvacet let mladší než on. Ke svým pátým narozeninám, zhruba v době, kdy bylo jejímu a přítelovu tatínkovi už něco po padesátce, dostala on svých bratrů růžovou elektrickou kytaru. Ta kytara hraje pět různých melodií, u kterých se dá měnit rytmus, hlasitost a aplikovat na ně různé efekty, například ozvěnu a podobně. Dárek je to nádherný a zcela ukázkově zapadající do toto druhu dárků, které je velká legrace někomu dát, ale které nechcete, aby dostalo vaše dítě. Jelikož má však přítelův tatínek a jeho žena velký smysl pro humor, počkali si. Asi už tušíte. Před pár lety se i nám narodilo miminko. Miminko od malička milující zvukové hračky. Možná proto, že jich chudáček nikdy doma moc neměl. Na každé návštěvě, v každé herničce i dětském koutku si to vždycky štrádoval rovnou k nim. Tu k želvičce, která umí počítat, tu k bicí soupravě u našich kamarádů, která má také svůj příběh.
No a pak došlo na návštěvu u přítelova tatínka. Náš chlapeček si to nasměroval rovnou ke skvostnému růžovému hudebnímu nástroji a nepustil ho z ruky. V tu chvíli vyskočil pantáta ze židle a zvolal: „Líbí se ti, tak je tvoje! Můžeš si jí vzít domů!“ A my věděli, že černého Petra budeme teď pár let držet pro změnu my. Dokud se přítelovu bratrovi nenarodí další nějaké takové miminko.
Proto prosím nikdy nekupujte zvukové hračky svým dětem. A pokud vybíráte dárek pro dítě cizí, naopak se na ně zaměřte. A aby život rodičů zůstal v rovnováze, je potřeba hrát podle pravidel. A co se týče těch bicích. Ty koupila moje kamarádka pro změnu synovu bratrovi. To ovšem netušila, že se o pár let později sejdou všichni ve společné domácnosti.
Pro Dudlu napsala: Veronika Hendrychová
