Podsedáky do auta

Podsedák do auta aneb mučící nástroj moderních rodičů. Ach ta podsedačka, povzdechl už si jistě nejeden rodič, kdykoli otevřel dveře svého auta a snažil se své vzpouzející se a doběla rozpálené dítko s hysterickým záchvatem nacpat dovnitř pokud možno vcelku a nezlomit mu u toho ruku nebo nohu. Takový dětský podsedák do auta, dámy a pánové, je totiž docela ošemetná věc, na kterou děti reagují různě. Některé ji bez větších potíží přijmou za svou, jiné s ní po počátečních protestech uzavřou křehký smír a ti ostatní? Ti ho budou nenávidět. Ze zkušeností se svým prvním synkem, z vyprávění jiných majitelů malých dětí (a podsedaček do auta) v mém okolí a podle zoufalých zpovědí v sebelítosti se utápějících rodičů na různých baby fórech usuzuji, že "cé je správně". Třetí možnost je velice častá, ne-li nejčastější. Podsedák je totiž takový moderní mučící nástroj k trýznění dětí, jinak si to neumím vysvětlit. Pro představu, jak nedůstojné vášně může taková podsedačka v našich zlatíčkách vzbuzovat a jak se to s ní mnohdy má, čtěte dále:

1. Dějství první: Seznámení s podsedákem

Bylo nebylo, jednoho chladného lednového večera přišel k nám domů balík. Byla v něm nová dětská podsedačka pro našeho syna. Plni očekávání vřelého přijetí jsme se s vemlouvavými a líbivými řečmi jali našeho chlapečka do jeho nového trůnu usadit. To jsme si dovolili příliš. S pocitem, že se ho snažíme uvěznit, spustil náš drahoušek tak ohlušující jekot, že by sousedé klidně mohli pojmout podezření, že se mu snažíme amputovat končetinu bez anestezie. Žádné přátelství se nekoná, drbali jsme se s mužem na hlavách. A to máme jet za týden přes půl republiky a v létě k moři? Hmmm...

2.Dějství druhé: První cesta v podsedačce

Když nadešel den D, kdy měla nová podsedačka svoji premiéru, děsila jsem se té chvíle už od rána. Po zdlouhavém přemlouvání, slibování všeho možného i nemožného, vyhrožování (a jiných metodách psychologického nátlaku) a jednom otčenáši, nacpali jsme bez viditelné újmy toho malého skřítka do podsedáku a vyrazili na cestu. Řeknu vám, že bych nevěřila, jaký hlasový rozsah může takové dítě mít, jak dlouho se vydrží vztekat a vzpouzet a jak pevné nervy mám já i můj manžel.

3.Dějství třetí: Příjezd do cíle

Když jsme s pocuchanými nervy konečně dorazili do cíle, děkovala jsem sama sobě, že jsem byla natolik duchapřítomná a sbalila na cestu do tašky na kočárek pár maličkostí, které našeho miláčka jistojistě zachránily před pomatením na rozumu (o škodách na duševním zdraví nás rodičů asi netřeba mluvit). Tuhle zdánlivě obyčejnou tašku jsem obratem překřtila na "tašku poslední záchrany" a vřele vám doporučuji vozit ji na cestách také. Obsahovala několik dětských knížek (od těch dob nesnáším pohádku O jabloňce), drobný proviant (slepice by sice měly posvícení, ale aspoň mu bylo čím zacpat pusu) a jeden dětský hudební nástroj. Jak je vidno, podsedačka se těší skutečně nebývalé popularitě, podobně jako třeba takové hřebínky na vlásky, roláčky, čepičky, teploměry do zadečku a další mučící nástroje. Děti je prostě milují!

Za zápisníku maminky: Ája Bělohradská

Víte, že nákupem podsedáku do auta na Dudlu.cz podporujete Nadační fond Radost dětem, které každý rok odevzdáme 20 % z veškerého zisku? Padne-li vám do oka nějaká hračka nebo dětské zboží, můžete jedním nákupem udělat hned dvojitou radost. A pokud jste si u nás dětskou podsedačku nevybrali, tak se nic neděje a budeme moc rádi, když nám nemocné děti pomůžete podpořit přímo přes transparentní účet nadačního fondu, který podporuje i hokejista Tomáš Plekanec a tenistka Lucie Šafářová. Každá korunka se počítá a i malý krok pro vás, může být velkým krokem pro někoho jiného.

Už máte vybráno a chcete ušetřit? Využijte dopravu zdarma od 2 000 Kč, získejte dárek k nákupu od 1 000 Kč a nebo si přečtěte pár našich dalších tipů jak ušetřit peníze.