Držák na víno

Stojany na víno

Já jsem dlouho patřila do druhé skupiny a vždycky jsem si říkala, že lahodnému zlatavému moku se nic nevyrovná. Pivo jsem měla ráda i proto, že pocházím od Plzně, a jak všichni u nás víme, plzeňská dvanáctka je prostě nejlepší!

Myslela jsem si to do svých 21 let, dokud jsem nezačala studovat vysokou školu na Moravě. Zprvu jsem držela krok se svým starým já a v hospodě jsem si objednávala studené pivo. Problém ale byl v tom, že jsme mnohem častěji chodili do vináren, protože ty jsou na Moravě na každém rohu. A ve vinárnách se pivo samozřejmě nepodává. Zato se tam nalévá několik druhů lahodného vína a já jsem konečně pochopila, že i suché víno může být velmi dobré. Stala jsem se tak pravidelným návštěvníkem vináren a pokaždé jsem si domů odvážela nějakou dobrou lahvinku vína, kterou mi tam doporučili.

Nadšeně jsem každému vyprávěla, jaká se ze mě stala odbornice na víno, a všechny jsem k nám lákala domů na malou degustaci. Nevím, jestli jsem odbornicí skutečně byla, ale na moje doporučení si kamarádi kupovali stejné lahve vína, které jsme u nás ochutnávali. Od mých degustačních večerů jsem také začala dostávat jednu lahev za druhou – jako dárek, jako poděkování, pro radost apod. Kladla jsem si otázku, kam se do našeho malého 2 + kk vejde tolik lahví výborného vína? No a když už jsme o lahve začali zakopávat, byl to signál, že s tím musím něco udělat. Samozřejmě jsem lahve v žádném případě vyhazovat nechtěla, a tak jsem si pořídila držák na víno. Nejdříve jeden menší na stůl, který jsem využívala na otevřené lahve... Ale protože se mi lahve neustále hromadily, koupila jsem si ještě jeden regálový držák.

Nakonec to dopadlo tak, že jsme doma úplně předělali malou komůrku, ve které jsme skladovali boty a staré harampádí. Z komůrky jsem si postupně vybudovala malý „sklípek“, ve kterém jsem podél zdí měla držáky ve tvaru sudů. Podařilo se mi sehnat dokonce držák v podobě stolu, na který jsem si mohla pohodlně položit skleničku s vývrtkou. Díky tomu, že mi držáky na víno ušetřily hodně místa, vmáčkla jsem do mého „sklípku“ i malou  pohodlnou židličku s lampičkou a knihovničkou... Zkusíte si tipnout, kde teď nejraději trávím páteční večery?

Pro Dudlu napsala překladatelka: Lucie Ušiaková