Figurka Jezevčík

Figurky Jezevčíka

Při pohledu na jezevčíka i při prostém zamyšlení se nad jeho jménem je člověku jasné, k čemu byl vyšlechtěn. Jezevčík je norový pes, norník, kterého lovci a myslivci užívali, aby proniknul do nor například jezevců, a o tuto škodnou se postaral. Z toho plyne, že má vlastní hlavu – ostatně, v noře se taky musel vždy spoléhat sám na sebe. Je ale jinak velmi přátelský a také dobrý hlídač.

Ještě ve 30. letech byli u nás jezevčíci vzácností, jinde ve světě je to ale staré plemeno. O psech podobným jezevčíkům mluvili už staří Egypťané. A nejenom mluvili. Také je zobrazovali na soškách i rytinách. Pak je v historii dlouho ticho, až se tito krátkonozí psíci zase objevují v 14. století, a to zejména jejich krátkosrstá verze. Oblíbenost získali zejména v Německu, kde také v 19. století vznikl první klub pro jejich chovatele. V Německu té doby byli jezevčíci také s oblibou zobrazováni na obrazech či třeba na pohledech.

Jezevčíci jsou velmi hraví a přátelští, mají rádi rodiny s dětmi, rádi se koupou či nosí aport. Vzhledem k tomu, že jsou spíše menší, dokáží být ale také velmi asertivní a nastavit své hranice. Zejména štěkotem dát jasně najevo svůj nesouhlas. V USA jsou díky své povaze i velikosti jezevčíci jedním z nejpopulárnějších psích plemen.

Jezevčíci mají i vlastní sport. Závody jezevčíků jsou velmi oblíbené zejména v USA, kde se konají v celé řadě států. Možná k jejich popularitě přispívá i jejich název: závody párkových psů zní totiž jako něco, co může být opravdu dobrá zábava. Je nutné říct, že jezevčíci nejsou závodní psi, což je ze stavby jejich těla zjevné, a tak se někdy na běh prostě vykašlou a jdou si raději hrát s jinými psy, nebo za svými páníčky. I to patří k dobré zábavě.

Pro Dudlu sepsala: Lenka Hrabalová