Koš na prádlo

Koše na prádlo

Jednou z prvních věcí, které jsem pořizovala do nového bytu byl koš na prádlo. Ten první byl proutěný ve světlé barvě s víkem stejného vzhledu. Dovnitř se vložil bavlněný pytel, který jen v případě potřeby stačilo vyprat a bylo to. Ten koš na prádlo jsem milovala. Skvěle tenkrát zapadl do naší koupelny. A jelikož jsme pár let bydleli s přítelem jen sami dva, koš na prádlo se nikdy nezaplnil tak, že by z něj prádlo přetékal, ba naopak se i několikrát do měsíce poštěstilo to, že byl úplně prázdný. Zato teď se dvěma dětmi…

Proutěný koš na prádlo se s námi postupně stěhoval z jednoho podnájmu do druhého, a že těch bytů během několika let bylo požehnaně. Byl nezničitelný a vydržel snad všechno. Dokonce odolal i nezbedným ručkám našeho syna. Sice z něj odloupnul pár proutků, ale nebylo to vůbec poznat. Syn si koš na prádlo oblíbil i jako takovou svoji hračku. Pravidelně jsem v něm totiž nacházela nejrůznější poklady a musela jsem si tak dávat velký pozor, aby v pračce neskončila různá autíčka, nádobí nebo klíče.

Poté, co jsme se přestěhovali do velkého domu, kam se nám proutěný koš nehodil, poslali jsme ho zase o dům dál a teď dělá už dlouhé roky radost někomu jinému. Do domu jsme si pořídili parádní, a hlavně o dost větší, koš na prádlo, v tmavě hnědé barvě a imitaci ratanu. A i z tohoto koše na prádlo jsem nadšená. Skvěle pojme prádlo čtyřčlenné rodiny. Ale co je nejhorší – přijde mi, že je z většiny naplněný snad nonstop. A že by byl někdy alespoň den, dva úplně prázdný? Ne! To u nás rozhodně nehrozí. Na tomto koši na prádlo je skvělé to, že vypadá elegantně a díky umělohmotnému provedení se snadno udržuje. V případě ušpinění stačí jen otřít vlhkým hadříkem a je to. A navíc vydrží opravdu všechno. Ale co je nejhlavnější – skvěle zapadne do místa vedle pračky a sušičky, takže nikde nevyčuhuje.

Pro Dudlu napsala: Petra Velíková