Loutky

Loutka

Víte co je samozřejmostí v dnešní době? Filmy s efekty, počítače, 3D, 4D a, kdovíjaké D ještě, reality, hry, Xboxy a Playstationy. A víte co už není takovou samozřejmostí? Dětská hra a ztvárnění své představivosti. Loutky jsou samotným zázrakem, který se stává opomenutým. Zakrnělá představa, že se jedná jen o dřevěné, někdy až strašidelné, staré loutky. I ty jsou svým způsobem ale krásnoumělecká díla. Tak schválně na kolik loutkových slavných pohádek si vzpomenete? Spejbl a Hurvínek. Pat a Mat. Jája a Pája. Milovala jsem Příběhy Včelých Medvídků, také čertík Lucifuk. Vzpomeňte si, jak jejich příběhy byly pro vás zajímavé, dechberoucí a jak jste milovali ztvárnění těchto pohádek. Nenecháme naše děti přijít o tento zážitek, že?

I dnes jsou loutkové pohádky. Například Ovečka Shaun, Pošťák Pat nebo Bořek Stavitel. Pořád krásné a pořád obdivuhodné. Proč o tom mluvím? Vemte si pohádku O Hurvínkovi a Spejblovi. Jejich příběhy vznikly pro chudé, nemocné děti, aby si mohli užívat léta v přírodě a kde se mohly dívat na pohádku. Dopřát dětem to, co nemohli normálně mít. A tatínek těchto loutek a příběhů, Josef Skupa, je i stvořitelem Spejbla z roku 1926, později i Hurvínka a Máničky. Přihlouplý otec Spejbl a mazaný syn Hurvínek, uštěkaný pes Žerik a velice holčičí Mánička. Tyto pohádky ozdravovaly děti. Děti se smály a jejich představivost jen vzkvétala. Naše děti by měli tento pocit také zažít. S námi. Proto mít doma loutku a zahrát si vymyšlené divadlo, nebo příběhem něco dítěti říct je důležité. Nemusí to být přímo Hurvínek. Může to být ovečka, medvídek, krteček, panenka, nebo královská rodina. Starší děti mohou vymýšlet pohádky pro mladší a mladší pro panenky, nebo zvířátka. Je to jeden ozdravný kolotoč u kterého se i my zatetelíme, až uvidíme, jaké představení si pro nás naše děti přichystaly.

Pro Dudlu napsala: Kim Černá