Víno

Láhev vína

Víno už od pradávna spojuje přátele i zamilované a přináší nám pocit uvolnění, relaxace a zábavy. Já sama jsem s vínem spjata už od mých šesti let, což zní hrozně, ale nebojte se. V šesti letech jsem totiž poprvé, když naše maminka nechala na stole položenou svou skleničku vína, aby si během oslav mohla odskočit, nenápadně tuto sklenici stáhla pod stůl a s určitým napětím z toho, že by si mě mohl někdo všimnout a nebo že by se maminka mohla brzo vrátit, do sebe trochu vína rychle hrkla.

Jaké bylo mé překvapení, když se mi místo mnou očekávaného sladkého nápoje, do pusy dostalo cosi kyselého a rozhodně ne dobrého. Tak rychle jak jsem do sebe víno kopla ze mě zase vyletělo ven a já jsem začala kašlat a prskat sliny ven z pusy, abych se té odporné pachuti zbavila. Hosté si samozřejmě všimli, že je pod stolem šrumec a všichni najednou se sehli dolů pod ubrus, čímž jsem byla prozrazena.

Bála jsem se co přijde a zatímco babičky a tetičky se o mě trochu strachovaly a rychle mi k zapití nabízely kolu, strejdové a dědové se smáli na celé kolo. Když jsem se trochu vzpamatovala a pachuť byla zapita kolou, vyjádřila jsem své obavy z toho, že mě mamka zabije. K mému velkému údivu však na mě jen strejdové spiklenecky mrkli, domluvili se s tetičkama a když se maminka vrátila, nikdo jí neřekl ani slovo. Jen jí tenkrát bylo hodně divné, proč se všichni pořád něčemu smějou.

A já, i když jsem byla přesvědčená, že víno už si nikdy nedám, jsem si k němu přece jen v dospělosti svou cestu našla a miluju ty páteční a sobotní večery, kdy rodinka najezená a okoupaná sladce spí a já si dopřávám skleničku dobrého vína v konečně tichém bytě.

Pro Dudlu sepsala Veronika Kunčíková