Dětské prstýnky

Dětský prstýnek

Jako malá jsem nemohla vynechat návštěvu žádné poutě. Kromě atrakcí mě také zajímaly prodejní stánky. Takovou tou klasikou dřívějších dob byla tzv. „štěstíčka“. Štěstí bylo schované v papírovém sáčku a obsahovalo nějakou malou hračku, šperk nebo jinou věc.

Jednou z věcí, které jsem si v pouťovém štěstí přála najít byl prstýnek. A jak sám název vypovídal – bylo to opravdu hodně o štěstí. Samotné štěstí tenkrát stálo snad 5 Kčs. S napětím jsem ho rozbalovala a jaká byla moje radost, když v něm byl prstýnek s barevným kamínkem. I když jsem nebyla žádná velká parádnice a na princezny jsem si moc nehrála, ty pouťové prstýnky jsem měla moc ráda. Prstýnek s barevným blýskavým kamínkem z pouti vypadal téměř jako opravdový ze zlata se vsazeným diamantem. Rády jsme ho společně s kamarádkami nosily a připadaly jsme si opravdu důležitě. Jeden samozřejmě nestačil, musely se pravidelně střídat. Pamatuji si, že jsem měla s červeným a modrým kamínkem. Jak byly ale prstýnky hodně malinké, rády se ztrácely.

Když se mi narodila neteřinka a trochu povyrostla, měla jsem zase z koho dělat parádnici. Začalo to barevnými gumičkami a sponkami, později náramky a náhrdelníky jako pro princezny. S takovými věcmi si dokonale vyhrála dlouhé hodiny a zdobily jsme se navzájem. V pozdějším věku jsem jí k narozeninám pořídila kreativní sadu na výrobu náramků a prstýnků. S touto sadou si krásně vyhrála a svými výtvory pak obdarovala všechny ze svého okolí. Mohla tak vyrábět vlastnoruční dárky k různým příležitostem.

Momentálně mám doma 2-letou dcerku, která už také začíná přicházet do období parádění. Takže si myslím, že brzy dostane nějakou tu šperkovnici plnou prstýnků, náramků a dalších kousků, se kterými si bude moct hrát na krásnou princeznu. Prstýnky a další šperky k holčičkám jednoduše neodmyslitelně patří.

Pro Dudlu napsala: Petra Velíková