Dětské oblečení

Oblečení a oděv pro děti

Proč je těch hadrů tolik? Za zápisníku maminky na téma dětské oblečení. Obecně platí, že šatník nacpaný k prasknutí mívají především příslušnice něžného pohlaví, mladé i zralé, a přesto nějakou záhadou stále nemají co na sebe.

Já sama jsem toho zářným příkladem a než jsem se stala matkou, myslela jsem si, že více oblečení už moje domácnost v žádném případě neustojí. O tom, jak moc jsem se spletla, mě přesvědčily hned první týdny a měsíce po narození prvního syna a nutno podotknout, že ani teď, kdy od té doby uplynulo téměř pět let, se to nezměnilo, jen sestava věčně špinavých svršků se postupem času mění.

Ano, věčně špinavých, čtete správně. Ale popořadě. Přestože jsou mistryněmi ve shromažďování všelijakých kousků oblečení hlavně ženy, našla by se ještě jedna skupina lidí, která leckterou parádivou ženštinu co do množství prádla hravě strčí do kapsy, a sice ty malé roztomilé osůbky, které v jednu chvíli milujeme nejvíc na světě a v dalším momentě bychom je nejraději vystřelili na Měsíc. Děti.

Ty mají oblečení snad ještě víc než jejich maminky, tetičky a babičky dohromady. U nich však žádné hlubší důvody nehledejte, tohle s módou nemá nic společného, ale jednoduše jim nezbývá nic jiného než vlastnit celý arzenál hadrů, nechtějí-li chodit na vycházky v poblitých bodýčkách nebo připočůraných tepláčkách. Oblečení pro děti zkrátka nikdy nedostává druhou šanci. Nechť si to všichni zapamatují — nikdy!

A na to je dobré se předem připravit, poučit se od zkušenějších rodičů. Však i oni byli mnohokrát na pokraji sil, třeba když uprostřed noci lovili zmačkané, leč čisté kojící pyžamo z prádelního koše poté, co se jim jejich rozkošné miminko snad podesáté poblilo a oni neměli ve skříni už zhola nic. (Ano, mluvím z vlastní zkušenosti). Tak čtěte pozorně, hned pochopíte, proč je těch hadrů tolik.

Začala bych asi tím kouzelným miminkovským obdobím — obdobím proteklých plenek a dupaček potřísněných žlutou náloží, obdobím ublinkávání a mistrovských šavlí, které často zdobí ty titěrné oblečky až do prvních příkrmů a obdobím, kdy pračka pracuje přesčas a matky jsou na pokraji šílenství. Když není poblité dítě, jste poblití vy nebo obráceně anebo obojí.

Miminkovská doba pak plynule přechází v onen čas prvních příkrmů, které sice dají vale "voňavým" dávkám natráveného mléka na dupačkách a svršcích všech v dosahu deseti metrů, ale zanechávají mnohem viditelnější stopy na oblečení a potažmo na duševním zdraví rodičů, neboť ta zatracená mrkev se zase nevyprala.

Kromě nejrůznějších surrealistických obrazů malovaných mrkvičkou, dýní či špenátem přímo na vaši novou halenku také nastává období růstu prvních zoubků, tedy období úporného slintání a non stop zmáčeného oblečení, tudíž ani tehdy si pračka neodpočine (o odpočinku rodičů pak pochopitelně nemůže být řeč minimálně od narození toho malého zázraku).

Jak jde čas, dítko, už neublinkává, obsah jeho plenek už nekončí až na hlavě, slintání také ustane a i kultura stolování se posune o level výš a nejmenší hadříky se škodolibým úsměvem darujete dalším "šťastlivcům", mohlo by se zdát, že prádla znatelně ubude. Ale kdepak, je začátečnickou chybou v to jen doufat! Jakmile totiž pomine jedno ušmudlané období, přijde zase jiné — období prvních krůčků. A to pro většinu dětí znamená jediné: rochnění se v blátě, skákání do kaluží a nekonečné "nehody", když to vaše ratolest už posté nestihne na nočník / záchod a vy měníte spodky jako na běžícím páse. To by pračka zaplakala a s ní i maminka, věřte mi.

Tím bych prozatím skončila, momentálně se totiž se svými dvěma syny nacházím v poslední popsané fázi a společně kráčíme vstříc nejistým zítřkům. Přesto si ale troufnu říct, že odpověď na otázku, proč je těch hadrů tolik, už dokážu zodpovědět: "Protože jinak bychom se z toho po...!"

Za zápisníku maminky: Ája Bělohradská