Co je kaligrafie?
Název kaligrafie vznikl spojením dvou řeckých slov „kallos“ (krása) a „grafos“ (psaní) a můžeme ho přeložit jako umění krasopisu nebo jednoduše krasopis. Kaligrafie se používá jak k uměleckému psaní, například různých nápisů, tak k ručnímu psaní dopisů a také ve výtvarném umění.
Co je to kaligrafie? (Zdroj fotky: Freepik.com)
Druhy kaligrafie
Když se řekne kaligrafie, možná si vybavíte asijské umění a písmo. Kaligrafie se ovšem vyskytuje v mnoha koutech světa a každý krasopis tak vypadá jinak. Existuje kaligrafie východoasijská (Japonsko, Čína, Korea), jihoasijská (Indie, Tibet, Nepál), západní (evropská), islámská či také arabská (Persie a jiné muslimské země) a patří sem i nejrůznější umělecké grafitti apod.
Východní kaligrafie
Bezpochyby nejvýznamnější je kaligrafie japonská, které se říká šodó. Zahrnuje dvě japonské abecedy a čínské znaky. Dále je to čínská šu-fa´a korejská saoje, hangul a hanča. Pro východní kaligrafii je důležité správné držení těla, naprosté uvolnění a harmonie dýchání, pohybu a koncentrace. Nazývá se také jako „malba duše“.
V dřívějších dobách, ještě před vynálezem knihtisku v 15. století, byla kaligrafie (tedy krasopis) běžným způsobem písemného vyjádření. Každý kousek textu, každá kniha, byl originál a obsahoval improvizaci a spontaneitu daného autora. S rozvojem masového tisku knih se pak kaligrafie začala používat už jen v umění a dnes zdobí například nejrůznější pozvánky, oznámení, plakáty a jiné umělecké listiny.
Česká kaligrafie byla nejoblíbenější v 19. století, krasopis se tehdy něžně vyučoval už ve školách, a to až do roku 1932, kdy došlo k reformě. Kaligrafie se dá naučit i dnes, a to na různých uměleckých i jazykových školách nebo kurzech.
Pomůcky pro kaligrafii
Ke kaligrafii je potřeba několik pomůcek – kaligrafické štětce, kaligrafická pera, tuše a inkousty, přírodní papír (nejlépe rýžový, bambusový nebo čínský) a pak osobní razítko červené barvy (říká se mu Hanko nebo Inkan)
Pro Dudlu napsala: Andrea Bělohradská | Edit: Andrea B.