Co je tortura?
Tortura neboli mučení bylo hlavní součástí takzvaného práva útrpného, které bylo velmi rozšířené ve středověku a raném novověku v Evropě a později v koloniální Americe. Využívalo se během vyšetřování a vyslýchání osob obviněných z různě závažných zločinů, a to jak ve světském, tak církevním soudním procesu.
Co je to tortura?
Historie tortury
Tortura byla před několika stovkami let legitimním prostředkem k získání doznání mučených osob ke svým činům. Vzhledem k tomu, jaké strasti a bolesti byli tito lidé během mučení nuceni podstoupit, byli však ochotní přiznat se prakticky k čemukoliv, a to i k činům, které nespáchali, jen aby mučení skončilo. Je tedy celkem jisté, že spousta lidí, na něž bylo právo útrpné použito, byla odsouzena neprávem, protože tortura není vhodným prostředkem k získání pravdivých informací.
Dnes je ve státech OSN tortura zakázána a přiznání, které by bylo vynuceno pomocí mučení, je považováno za nelegitimně získané a tudíž neplatné. V některých zemích se právo útrpné používalo až do počátku 19. století. V roce 1948 pak spolu s Všeobecnou deklarací lidských práv a Ženevskou úmluvou na ochranu obětí války z roku 1949 bylo mučení zakázáno úplně.
Roku 1975 pak byla valným shromážděním OSN přijata Deklarace o ochraně všech osob před mučením a jiným krutým, nelidským či ponižujícím zacházením a trestáním. V Evropě pak zákaz mučení jasně definuje článek 3 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod z roku 1950 a později také Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, která byla přijata roku 1987.
Čarodějnické procesy
Když se řekne mučení, spousta z vás si jistě vybaví čarodějnické procesy, které byly velmi rozšířené v období raného novověku, tedy od 15. do 18.století, a to prakticky po celé Evropě a později též v koloniální Americe (zde je asi nejznámější takzvaný Salemský proces). Mezi lety 1450 až 1750 bylo v Evropě a koloniální Americe podle nejnovějších odhadů odsouzeno, mučeno a popraveno až 500 000 osob, převážně žen. Čarodějnické procesy měla tehdy na starosti Svatá inkvizice (či jen inkvizice), právní instituce katolické církve bojující proti kacířství.
Úplné počátky celoevropského a opravdu rozsáhlého honu na domnělé čarodějnice a kouzelníky bychom našli v roce 1484, kdy papež Innocenc VIII. vydal bulu „Summis desiderantes affectibus“, která posvěcovala boj německé inkvizice proti čarodějnictví. Bula byla vydána na základě žádosti dvou dominikánů Heinricha Kramera a Jacoba Sprengera, kteří bojovali proti čarodějnicím v severním Německu.
Tito dva kněží byli zároveň autory knihy zvané Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice). Jejich úsilí, kniha a papežská bula se tak staly hlavním plamenem, který zažehl obrovskou hysterii strachu z čarodějnic a hon na čarodějnice, který trval další téměř tři století a rozšířil se z Německa do zbytku Evropy (včetně Čech) a do koloniální Ameriky.
Mučení
K mučení docházelo ve speciálních prostorech k tomu určených, v takzvaných mučírnách. Snad každé město mělo svou mučírnu, kde bylo praktikováno právo útrpné. Ty se většinou nacházely v podzemí městské radnice, soudu nebo hradu, a to hlavně proto, aby sténání a křik mučených lidí nebyl slyšet ven. Samotné mučení prováděli kati, kteří někdy dokonce museli přijet z okolních měst, pokud v některém městě žádný kat nebyl.
Přiznání mučených se pak zapisovalo do takzvaných smolných nebo také černých knih. Mučení jako takové bylo dvojího charakteru - mučení, které mohlo způsobit trvalá a nenávratná poškození a mučení, které jen způsobovalo bolest, ale neneslo s sebou žádné trvalé následky.
Mučící nástroje
Snad každý z nás aspoň jednou slyšel o některých děsivých mučících nástrojích, které byly využívány v právu útrpném a při čarodějnických procesech. Mezi nejznámější a nejvyužívanější mučící nástroje patří například:
- palečnice (nástroj na drcení palců na rukou)
- španělská bota (železný návlek na lýtko s hroty uvnitř)
- bičování
- skřipec (žebřina k natahování mučeného)
- drtič lebky (kovová čepice, která se stále více utahovala)
- železná panna (byla vynalezena až na konci 18.století, při čarodějnických procesech ani ve středověku se tak nemohla používat)
Myslím, že už není třeba ve výčtu všech odporných mučících nástrojů pokračovat, některé byly používány více, některé méně, všechny ale způsobovaly nepředstavitelné utrpení.
Pro Dudlu napsala: Andrea Bělohradská | Edit: Andrea B.