Co je echogenita a hyperechogenita? Echogenita je schopnost materiálu odrážet zvukové vlny. Je důležitou charakteristikou při diagnostice malignit ledvin a jater, kde je zvýšená echogenita známkou progrese nádoru.
Materiál s vysokou echogenitou se nazývá hyperechogenní, zatímco materiál s nízkou echogenitou se nazývá hypoechogenní. Opačné termíny jsou špatně reflexní (anechogenní) a vysoce reflexní (echogenní). V lékařském zobrazování se používají termíny vysoké a nízké odrazivosti.
V ultrasonografii se echogenita vztahuje k množství světla odraženého od struktury, když je vystavena ultrazvukovým vlnám.
V lidské anatomii znamená hypoechogenní nebo anechogenní "špatně odrážející". Hypoechogenní struktury mají špatnou akustickou impedanci odpovídající okolním tkáním, takže jimi prochází pouze část energie zvukových vln, aniž by se odrazila zpět do čelní desky snímače.
Mezi hypoechogenní struktury patří: Kostní dřeň a některé cysty.
Mezi hyperreflexní struktury patří: Cévy a nádory (např. lymfatické uzliny).
Echogenita použití
- Echogenita může být také použít k popisu vzhledu obrazu vytvořeného ultrazvukem. Obraz se špatnou echogenitou bude rozmazaný nebo zrnitý. Obraz s dobrou echogenitou bude jasný a ostrý.
- Echogenita souvisí s odrazivostí, což je termín, který se používá, když hovoří o tom, kolik světla se od objektu odrazí. V tomto případě však mluvíme o tom, kolik zvuku se od objektu odrazí místo světla.
Příklady echogenity
- Nejběžnějším příkladem je použití rozděleného zobrazení při vyšetření jater k vyhledání zvětšení žlučníku, žlučového stromu a sleziny.
- Toto zobrazení využívá dvourozměrný ultrazvuk k zobrazení průřezů jednotlivými strukturami současně na obrazovce monitoru.
- Bylo prokázáno, že použití tohoto zobrazení zvyšuje diagnostickou přesnost při odhalování podobného zvětšení ve srovnání se stejným zobrazením v jedné rovině.
Pro Dudlu napsala: Marcela Kalousová