Barmanské potřeby

Potřeby pro barmany

Mám barmanský kurz. Když jsem si ho v osmnácti letech dělal, přišlo mi, že jsem nakouknul do úžasného nového světa, kde jsem nikdy předtím nebyl. Kurz vedl pan Miloš Tretter, dnes už to bude zasloužilý pán, v té době to byl muž v nejlepších letech, mistr svého řemesla par excellence. Barmanství u nás dokonce začal provozovat jako jeden z úplně prvních. Byl přísný, ale spravedlivý, tedy takový, jaký má správný učitel být. Snažil se v nás probudit vždy to nejlepší. Na mě viděl, že jsem ostýchavý, a tak se ve mně snažil vzbudit sebevědomí a vypěstovat zdravou sebedůvěru. Myslím, že se mu to podařilo.

Každý den jsme probírali teorii i praxi barmanského řemesla, zkoušeli jsme používat shakery, muddlery (drtítka), jiggery (odměrky), míchátka. Učili jsem se vypadat u toho dobře a profesionálně. Ve vyprané nažehlené košili, v naleštěných polobotkách, s černou nažehlenou zástěrou. Každý pohyb rukou musel vypadat tak, jako bychom ho dělali denně celý život. Když jsem nabíral led, dělal jsem to na tři doby – ponořit, nabrat, hodit do shakeru, to vše jedním ladným pohybem. Alkohol odměřit v odměrce a nalévat do obloučku, shaker zavřít, chytit mezi palce a malíčky obou rukou a nahoru dolů nahoru dolů nahoru dolů, vždy třikrát.

Nejlepším zážitkem pro mě ale byla návštěva baru v centru Prahy, kde jsme mohli vidět pracovat opravdové profesionály a zažít atmosféru podniku, který připomínal americký bar ze třicátých let. Hrála dobová hudba, personál i někteří hosté byli oblečení v dobových oblecích a dámy ve večerních šatech s kloboučky. Usadili jsme se na místa a začala show. První láhev ve vzduchu. Už už padala na zem, když tu jí barman zachytil a znovu vyhodil nad hlavu, tentokrát i s další láhví. Kouzlo pokračovalo, láhve létaly vzduchem, shakery se nestačily ohřát. Elegance a grácie, s jakou barmani a barmanky pracovaly, mi zůstala dodnes v paměti. A chuť těch míchaných drinků, ta je pro mě nezapomenutelná!

Pro Dudlu napsal: Jan Jarý