Společný spánek dětí a rodičů
Společný spánek dětí a rodičů je starý jako lidstvo samo. Odnepaměti rodiče dohlíželi na spánek svých dětí a tato prapůvodní potřeba vzájemného kontaktu se nezměnila ani za celá dlouhá tisíciletí. Zjednodušeně by se dalo říct, že dnešní děti mají stejné potřeby jako děti v době kamenné. Proč je tedy dnešní realita úplně jiná než kdysi a děti často spí odděleně od svých rodičů? A jak se to s tím společným spaním vlastně má?
Společné spaní s dětmi (Zdroj fotky: Freepik.com)
Spánek dětí u rodičů: Dříve a dnes
Spánkové návyky a spánek obecně je ovlivněn kulturou, společností i dobou. V současnosti je rozšířeným trendem a zvykem ukládat děti, a to už od narození, do samostatných postýlek a někdy dokonce i do jiných pokojů. Společný spánek dětí s rodiči je obecně vnímán jako nežádoucí, nevhodný a snad i nebezpečný. Povím vám ale jedno tajemství:
Separace dětí od rodičů po čas spánku je praxe stará jen několik desítek let.
Až do minulého století bylo společné spaní dětí a rodičů, ať už v jedné posteli nebo alespoň v jednom pokoji, zcela normální a přirozené, a to minimálně do tří let věku. V dnešní době kontakt a dohled maminky nahradily monitory dechu a dětské chůvičky. Spousta rodičů už si první měsíce s miminkem nedokáže bez monitoru dechu ani představit. Monitor dechu byl však původně určen pro předčasně narozené a nemocné novorozence, ne pro běžnou potřebu. Příroda je mocná, matka je proto tím nejlepším monitorem dechu a miminko se s ní cítí v bezpečí.
Společné spaní s dětmi je normální
Miminka se rodí nezralá a zcela závislá na matce, pro jejich zdravý vývoj je nejdůležitější nepřetržitý kontakt s ní, a to i během spánku. Kapacita jejich mozků dosahuje po porodu zhruba 25% oproti nám dospělým a do prvního roku věku života se zdvojnásobí. To je mimo jiné důvod, proč se malá miminka přirozeně často kojí – potřebují neustále doplňovat energii.
Lidské mateřské mléko navíc obsahuje jen minimum tuku, proto se lidé – stejně jako ostatní primáti – řadí mezi takzvané „kontinuální savce“, tedy savce, jejichž mláďata se kojí ideálně neustále (kontinuálně). Miminka se nikdy nebudou chtít kojit podle časového harmonogramu, kam se nám noc moc nehodí, noční kojení je pro ně nesmírně důležité, a to jak z hlediska výživy, tak proto, že jim poskytuje potřebné bezpečí a kontakt.
A to je také jeden z důvodů, proč mají miminka tak mělký spánek. Ač to může být pro spoustu z nás nepříjemné, je to přirozené a žádoucí, protože noční buzení přispívá k optimálnímu vývoji mozku. Miminka, která spí sama často upadají do velmi hlubokého spánku, který pro ně není přirozený a může být i příčinou SIDS (náhlého úmrtí novorozence). Zajímavostí je, že SIDS je známý pouze v naší západní společnosti, naopak v kulturách, kde je společný spánek dětí s rodiči naprostou samozřejmostí, o syndromu náhlého úmrtí novorozenců nikdy neslyšeli.
Výhody společného spánku
Je na každém z rodičů, jakou cestou se se svými dětmi vydá – zda bude slepě poslouchat zastaralé rady odpůrců společného spánku dětí s rodiči a své děťátko bude separovat, anebo bude naslouchat svému instinktu a reagovat na potřeb svého miminka. Společný spánek je nám lidem vlastní a přirozený, proto si zde dovolím poukázat na jeho výhody:
- pomáhá vytvářet bezpečnou vztahovou vazbu
- zlepšuje reaktivitu rodičů na potřeby miminka
- snižuje stres a poskytuje pocit bezpečí
- harmonizuje tělesné funkce miminka, například dechovou frekvenci
- podporuje klidnější spánek
Zamyšlení na závěr
Spousta lidí okolo nás a dalo by se říct, že dnešní západní společnost obecně, považuje společné spaní dětí s rodiči za nesprávné, za něco, co se pak bude dítě jen těžko odnaučovat a co je nepřirozené a jednou se rodičům vymstí. Když se ale zamyslíme nad problematikou společného spánku trochu jinak, pak se můžeme leda drbat na hlavě, protože to zkrátka nedává smysl – my dospělí přece také nespíme odděleně, ale ve společných ložnicích a manželských postelích se svými partnery.
Noc byla odpradávna vcelku obávaná, protože ve tmě číhalo mnoho nebezpečí. Lidé se proto na noc sdružovali, pro lepší ochranu. I dospělí se někdy bojí tmy. Proč tedy děti nutíme spát samotné, když sami sdílíme postel se svými partnery? Děti, které jsou bezbranné, nezralé a potřebují naši blízkost mnohem více než jsme si zřejmě ochotní připustit. Potřeba vzájemného kontaktu s milující osobou, je nám zkrátka vlastní a dětem ještě o dost víc.
Pro Dudlu napsala: Bc. Andrea Bělohradská | Editace: Andrea Bělohradská