Kdo je jáhen?
Jáhen nebo také diakonos (číšník či služebník) je v křesťanské církvi člověk, který má na starosti celou řadu úkolů – předčítá při bohoslužbách posvátné texty bible, oddává, pohřbívá, křtí, vyučuje, zabývá se charitativními činnostmi (například návštěvami nemocných lidí), vede administrativu farnosti a též vyučuje.
Kdo je to jáhen?
Úkol jáhna
Hlavním úkolem jáhna je hlásat slovo boží. Jáhenství je prvním stupněm svátosti všech křesťanských církví (římskokatolické, pravoslavné, husitské, anglikánské i starokatolické), dále následuje svátost kněžská a nakonec úřad samotného biskupa. Jáhnem se může stát jakýkoli svobodný i ženatý muž, který ale musí být pro tuto funkci vysvěcen. Pokud se stane, že ženatý trvalý jáhen ovdoví, nesmí se už nikdy znovu oženit.
Oděv jáhna
Liturgickým oděvem jáhna při bohoslužbách je takzvaná dalmatika, tedy roucho s rukávy, které se velmi podobá ornátu, což je mešní roucho římskokatolických kněží. Dalmatika má různé barvy a jáhnové si tak oblékají právě to roucho, které přísluší danému křesťanskému svátku – všechny svátky totiž mají svou vlastní liturgickou barvu (například liturgická barva adventu, který předchází vánočním svátkům, je fialová). Pod dalmatikou pak jáhen nosí rochetu, což je bílé roucho v délce po kolena. Na něm má pak připevněnou štolu, tedy liturgickou šerpu sepnutou na boku.
Původ slova „jáhen“
Možná to bude znít neuvěřitelně, ale slovo „jáhen“ je přímo odvozeno od slova „diakonos“, což je řecké označení pro tuto funkci. Rozdílnost obou slov vznikla proto, že se do češtiny název „jáhen“ nedostal z původní řečtiny ani latiny (diaconus), ale až mnohem později z němčiny, která si pojem „diakonos“ přeměnila na „jáguno“ nebo také „jáchono“. Odtud už je to jen kousek k našemu slovu „jáhen“.
Historie jáhenství
Až do 5. století našeho letopočtu bylo jáhenství trvalým stavem, což znamenalo, že jáhen zůstal jáhnem a nemohl se posunout dále. Od 5. do 20.století byl pak jáhen prvním stupněm kněžství a po Druhém vatikánském koncilu, který se uskutečnil v letech 1962 až 1965 byla tradice trvalého (či také stálého) jáhenství obnovena.
Pro Dudlu napsala: Andrea Bělohradská | Edit: Andrea B.