Hračky z pohádek

Pohádky pro děti

„Bylo, nebylo. Byl jednou jeden král. Za devatero horami, za sedmero řekami. Žila, byla jedna krásná princezna.“ – začátky, které každý z nás určitě zná, jelikož nám takhle začíná skoro každá klasická pohádka. S pohádkami se setkáváme už od malička, všichni určitě vzpomínáme na to, jak nám před spaním četli rodiče a my křičeli: „Ještě, ještě!“ U některých jsme totálně vytuhli, některé nám ale k usnutí nestačily a potřebovali jsme nějaké pokračování. Jaké jsou ty nejlepší? Knížka nebo film? Klasika nebo moderní pohádky?

Jelikož mám mladší sestru, vzpomínám si, že jsem jí pohádky často předčítala. V rodině máme i mladší sestřenice, takže nás to čekalo i u nich. Vybavují se mi jednoduché pohádky, které byly plné obrázků a člověk si musel příběh domýšlet, proto nám nesmí chybět fantazie, a hlavně znalost pohádek. Postupem času jsme pokračovali na vyšší úroveň. Od jednoduchých vět jsme přecházeli na delší a méně známé příběhy. Tuto aktivitu jsem dělala velmi ráda, číst jsem uměla už ve školce, takže jsem se v tom ráda dále rozvíjela. Později se to odrazilo na výběru vysoké školy, kde jsem studovala český jazyk a literaturu.

Stará dobrá klasika. Určitě bychom měli začít s pohádkami, které přechází z generace na generaci. Neměli bychom zapomenout na hodnou Karkulku a zlého vlka, na velkého žrouta Otesánka nebo na zapojení celé rodiny do vytahování řepy. Zmínit bychom určitě měli pohádku O Perníkové chaloupce – Jeníčka, Mařenku a zlou čarodějnici, která si je chtěla upéct v troubě.

Co vybrat z moderního repertoáru? V dnešní době už máme na výběr nepřeberné množství novinek. Holčičky od mého bratrance ujíždí na Anně a Elze, což mi určitě potvrdí většina rodičů, že pohádka Ledové království momentálně vede na plné čáře i u jejich dětí. Šaty, tričko, povlečení, deka, šperky, batoh, kabelka, prostě cokoliv, ale hlavně, aby na tom byla Elza nebo Anna. Čtení pohádek patří mezi oblíbené aktivity dětí, proto na to nezapomínejme a užívejme si to.

Pro Dudlu sepsala: Kristýna Drozdová 

Pohádky provázejí lidstvo od nepaměti. Dříve se soudilo, že jde jen o jakési degradované mýty anebo prosté báchorky bez zvláštní hodnoty. Novější výzkumy však ukazují, že pohádky existovaly vždy paralelně s mýty a mnohé pohádkové látky jsou staré tisíce let – jejich původ někdy sahá nejen do starověku, ale až do pravěku.

Již delší dobu je jim věnována velká pozornost a mnozí badatele je berou nadmíru vážně. Snaží se rozklíčovat archetypy v nich ukryté, stopovat jejich původ, analyzovat jejich významy. Na tom, že se nám pohádkové látky dochovaly až do dnešní hektické doby, mají jistě zásluhu mnozí jejich sběratelé. Mezi prvními a nejznámějšími to byl Charles Perrault, později bratři Grimmové i náš K. J. Erben nebo Božena Němcová.

V podání každého z nich jsou pohádky jiné a dnešní děti – a zejména citliví rodiče – by už asi nevstřebali starší verze pohádek. Proti proudu času jsou totiž pohádky násilnější, krutější, realističtější. Zobrazovaly život v celé jeho komplexnosti a představovaly společně s mytologií jakousi podvědomou „mapu“ pro orientaci ve světě – nejen pro děti, ale i dospělé.

Dnešní pohádky o svou hloubku přišly. Omezily se převážně na téma boje jasného dobra proti zřejmému zlu s předem známým vítězem. Ale možná právě o to více je děti i rodiče milují. Pohádky už nejsou nositelkami hlubinného obrazu lidského světa, ale spíše zdrojem pozitivní a optimistické nálady. Staly se symbolem rodinné pohody, zejména ve svátečních časech. A hračky s pohádkovými motivy patří jednoznačně k nejoblíbenějším vůbec. Děti si rády připomínají své milované postavičky. Ať už jsou to tradičnější princezny, rytíři a draci, moderní pohádky jako třeba náš Krteček či novější hit Prasátko Pepa anebo postavy z Disneyovských trháků, ale i seriálů a pořadů, které běží na dětských televizních kanálech.

Pro Dudlu napsal: Michal Vašek