Vůně do bytu

Vůně. Neexistuje nic krásnějšího, než když můžeme zavřít oči a nechat se unášet nádhernou vůní, ať už čerstvé zeminy po dešti, dobrého jídla či vůní vypraného prádla. Vůně v sobě skrývají obrovskou sílu, dokážou v nás totiž vyvolat pocit radosti, silné nostalgie či takzvané bezbřehosti, kdy máme pocit, že vše se děje právě v tento okamžik. Těch zážitků máme každý z nás jistě spousty a tak mi dovolte podělit se s vámi o ten můj nejintenzivnější.

Hned první vzpomínka, která mi vyvstane na mysl se týká mé prvorozené dcery. Jednoho deštivého zamračeného odpoledne jsem se rozhodla, že si udělám pořádek v takzvaných „bordel“ šuplících, které má jistě doma mnoho z nás. Jsou to šuplíky, do kterých dáváme věci, které již sice s největší pravděpodobností nebudeme potřebovat, ale zároveň nejsme schopni se jich vzdát. Při třízení a vyklízení jednoho z nich, jsem narazila na zavinovačku, kterou mi tehdy ještě vyráběla moje maminka a ve které moje dcerka spávala. Naklonila jsem se k zavinovačce, abych si přivoněla a v tu ránu mě zaplavily snad všechny pocity světa. Byla tam radost z toho, že mám tak skvělou dceru, smutek z toho jak rychle mi vyrostla, pyšnost na to, co vše jsem zvládla i nostalgie při vzpomínce na její malou a nevinnou tvář, která už dnes umí i pěkně odmlouvat.

Vůně je opravdový kouzelník. Možná jste si stihli všimnout, že každý byt či dům má svou specifickou vůni. Ke komukoli vstoupíte na návštěvu, po otevření dveří bude první věc, kterou začnete vnímat právě vůně a k celkovému dojmu z bytu dělá obrovský rozdíl, zda je to vůně příjemná či nepříjemná. Každý z nás také jistě někdy zažil ten pocit, kdy jsme vstoupili k někomu do bytu a ucítili nádhernou vůni, která v tom okamžiku vykreslila bytu úžasnou atmosféru. U mě to bude již navždy byt mojí babičky, který voněl jako česrtvě vyprané prádlo a do kterého jsem se právě díky tomu vždycky tak ráda vracela.

Pro Dudlu sepsala Veronika Kunčíková