Hračky Frozen (Ledové království)

Hračky Ledové království

Když jsem se poprvé setkala s příběhem ledové královny, která po celé roky skrývá svou osobnost a potlačuje kouzelné schopnosti, bylo mi asi patnáct let. Byla jsem tehdy i přes moji nevoli vyslána na dva týdny do Německa k tátovým známým, s jejichž stejně starou dcerou jsem navštěvovala tamní gymnázium. Odpoledne jsme společně trávily u filmů s mísou plnou popkornu. Jednoho večera přišlo na řadu i Ledové království. A já mu ihned propadla. Ten film má totiž úplně všechno, co kvalitní snímek potřebuje. Romanci, vtip, dojemné scény i chytlavé písně, které se ti zapíšou hluboko do paměti a jejich melodii pozná úplně každý. Seděla jsem u počítačové obrazovky, cpala si do pusy velké hrsti popkornu a po tvářích mi při scéně Elsina prozření tekly proudy slz.

To, že jsem velkým milovníkem animovaných pohádek a jejich písní, byl tehdy v naší třídě na střední škole obecně známý fakt. V závěrečném ročníku, kdy postupně každý překračoval hranici dospělosti, jsme si navzájem pořádali narozeninová překvapení. Vejdeš do třídy, všichni zakřičí „Překvapení!“ a hodinu trávíte pouštěním písniček a jezením výborného dortu, který přinesl někdo z vás. A moje narozeniny nebyly výjimkou.

Čekala nás hodina dějepisu s třídním učitelem v čele. Vešla jsem do místnosti a ihned rozeznala písničky Ledového království plynoucí z repráčků vedle tabule. Oči se mi postupně zaplňovaly slzami, připadala jsem si jak ta Elsa ve svém nádherném zámku z ledu a vloček. Na stole ležely dokonce dva dorty. Jeden od mamky, kterou jsem naneštěstí potkala u šatních skřínek, když nenápadně přinášela krabici s dortem na pult recepce.

Vedle dortů mě čekaly zabalené dárečky. Hrneček s Elsou, z něhož dodnes usrkávám horké kafe a připadám si dětinsky dospělá. Skleněná kulička s Olafem uvnitř, co visí na dlouhém řetízku a skvěle ladí k mým věčně černým outfitům.

Dostávání hraček motivovaných Ledovým královstvím mě neopustilo ani ve dvaceti letech, kdy jsem k Vánocům dostávala taštičky s Elsou a Annou na téměř každé rodinné návštěvě. A ten sprchový gel, co má přesný tvar sněhuláka milujícího vřelá objetí, stojí na poličce v mé koupelně ještě dnes.

Jsou totiž zkrátka věci, z nichž zřejmě nikdy nevyrostu. Z animovaných filmů a plyšových hraček. Proto není divu, že k obrovskému Olafovi se každé noci tulím ještě ve svých třiadvaceti letech.

Pro Dudlu napsala: Marie Bydžovská